V bufetu

Karel Plíhal

1:JG#en nechte trpaslíka D#/GOndřeje,
jFmen ať si dá, co hrdlo rCmáčí,
Fmať se, chC#udák malej, tG#aky jCm7ednou pF7oměje,
B7echno platím, a tak: D#o co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SC#rdce má rD#ozervané nG#a hadrFmy
prBmo jednu tCrpaslici zFme sádry,
bE7yla tak krásná, až se vG#ěřit nechtělF7o,
jB7ako by ji uplácal sám MD#ichelangelo,
nC#osil jí rD#ybízové kG#orálkFmy,
kBmoukala nCepřítomně dFmo dálky,
tE7ak velkou láskou ji, chG#udák, zahrnF7ul,
žB7e by se i kámen nD#ad ním ustrnul,
ale sádra nG#e.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: